Asi nic nepokazíme, pokud hned na začátku prozradíme, že podle současného standardu je to přesně 1852 metrů (nebo 6076 stop). A platí to tak po celém světě. Tahle samozřejmost ale zdaleka není tak samozřejmá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Historie námořní míle je hodně dlouhá a pestrá a ta současná definice je naopak relativně hodně mladá.
Nejrůznějších délkových jednotek se při mapování a potažmo mapování námořním postupně používalo v různých zemích opravdu hodně. Samotné slovo “míle” pochází z “římské míle”, tedy z latinských slov “mille pasus” tedy “tisíc kroků” (v tomto případě ale krok znamenal to, co bychom dnes označili spíše za dvojkrok - tedy vzdálenost, kterou změříme mezi dvěma otisky stejné nohy). Její délka tak byla ale dost proměnná - záležela totiž na tom, kdo a za jakých okolností ty kroky vlastně dělal. První standardizace se dočkala v roce 29 BC, kdy císař Agrippa prohlásil míli za složenou z 5000 římských stop a zároveň stopu definoval délkou vlastního chodidla. Dnes se odhaduje, že tato míle odpovídala přibližně 1480 metrům.
V průběhu 15. století se začínají systematicky používat geografické souřadnice, tedy zeměpisná délka a šířka, definované na Zemi, coby kulovém tělese. Zároveň se objevují snahy různé délkové jednotky propojit s obvodem zeměkoule. Jsou publikovány mnohé definice vztahu mezi soudobými délkovými jednotkami a jedním stupněm zeměpisné šířky. Vzhledem k tehdejší velké nejistotě ve stanovení skutečné velikosti Země se ale tyto definice značně rozcházejí. Liší se pak i přístup jednotlivých autorů k jejich postupným opravám. Někdy je upravován počet délkových jednotek připadajících na jeden stupeň, jindy je měněna skutečná délka jednotky při zachování jejich počtu odpovídajícího jednomu stupni.
Ve stejnou dobu se v námořní praxi prosazuje používání logu a navigace metodou “dead reckoning” (česky označovaná jako “nautické spočtení”). K měření rychlosti je používán provázek s uzlíky, který se volně odvíjí z cívky poté, co je vyhozen z lodě s plovákem na konci. K měření času se používají přesýpací hodiny odměřující 30 sekund a rychlost je vyjadřována počtem uzlů, které za tuto dobu projdou navigátorovi rukou. Skutečná délka námořní míle je pak v tomto případě určována rozestupem mezi mezi jednotlivými uzlíky.
Země není koule
Postupně se dochází k modelu, který předpokládá, že jedna námořní míle by měla odpovídat 1 šířkové minutě (resp. 60 mil jednomu stupni). S tímto nápadem přichází už v roce 1594 jako první anglický matematik Robert Hues. Její skutečná délka je ale i nadále předmětem sporů a různých přístupů. Ukazuje se mimo jiné, že Země nemá tvar koule, ale spíše rotačního elipsoidu - takto definovaná míle by tedy měla různou délku v různých zeměpisných šířkách.
V anglosaských zemích se prosazuje definice odvozená od Clarkova elipsoidu (publikovaný 1866 jako nejlépe aproximující skutečný tvar Země). Míle je definována jako délka jedné minuty poledníku koule, která má stejný povrch jako zmíněný Clarkův elipsoid. Z výpočtu pak vychází, že jedna námořní míle odpovídá 1853.2480 metrů, resp. 6080.210 stop. Britská admiralita pak vyhlašuje standardní délku námořní míle 6080 stop, Spojené státy přijímají délku 6080.21 stop.
Ve Francii je v roce 1791 přijata definice metru coby jedné desetimiliontiny vzdálenosti severního pólu od rovníku. Z ní jednoduchým výpočtem vyplývá délka námořní míle 1851.85 metrů.
Pořádek tak zavádí až Mimořádná mezinárodní hydrografická konference konaná v Monaku v roce 1929, kde se účastnické státy shodly na definici námořní míle v délce 1852 metrů. Její přijetí v různých státech pak ale trvá ještě velmi dlouho. Spojené státy na tuto konvenci přistupují až v roce 1954 a Velká Británie ji oficiálně akceptuje dokonce až v roce 1970!
Pokud byste se chtěli dozvědět více o historii i současnosti námořní navigace podívejte se na naši nabídku přednášek a kurzů na www.seatime.cz
