Průvodce: Jak zvládnout přístavní manévrování bez bow thrusteru?

V tomto průvodci si ukážeme, jak bezpečně manévrovat s lodí v přístavech bez použití bow thrusteru (příďového příčného pohonu) či jiných metod, jako je odtlačení lodi někým ze břehu. Třeba namítnete, že bow thruster na lodi máte, ale nikdy nevíte, kdy selže nebo jeho síla nebude stačit na přetlačení silného větru. Proto je dobré umět s lodí manévrovat jen s pomocí hlavního motoru, kormidla a lan. Se správným přístupem a praxí se můžete stát mistrem v přístavních manévrech, i když vám selže technologie.

V tomto článku se dozvíte:

• Jak bezpečně manévrovat s lodí v přístavu využitím pouze hlavního motoru, kormidla a vyvazovacích lan.
• Techniky pro efektivní přistání a odplouvání bokem k molu bez potřeby bow thrusteru nebo pomoci z břehu.
• Postupy pro stání podél nábřeží či mola, včetně způsobů ochrany lodi při značném vlnění.
• Rady pro použití příďových a záďových springů k bezpečnému odplutí i v náročných podmínkách.
• Jak se vyrovnat s možnými nesnázemi při manévrování, jako jsou nezamýšlené zaseknutí lan či obtíže s umístěním ve větru.
• Základy mooringového stání a techniky pro vyvázání lodi zádí ke břehu s použitím vlastní kotvy v různých podmínkách Středomoří.

Stání podél nábřeží či mola

Tento způsob vyvázání lodi nebývá v marínách příliš častý, protože se ke břehu nevejde tak moc lodí. Podélně stát budeme především u čerpacích stanic, městských nábřeží či v málo frekventovaných přístavech. Podélné stání není vhodné při značném vlnění moře, protože bok lodi se výrazně pohybuje vzhledem k nábřeží a je potřeba jej dobře chránit fendry. Fendry a vyvazovací lana pak značně trpí, jak se loď cyklicky pohybuje vpřed, vzad a dře se fendry o břeh.

Přistání bokem k molu

• Pokud si lze vybrat, budu přistávat tím bokem, aby vítr foukal, pokud možno, proti přídi lodě. Připravím dvě dostatečně dlouhá vyvazovací lana. Délku lan volím větší, než je polovina délky lodě. Na bok lodě ve vhodné výšce, s ohledem na výšku mola či nábřeží, ke kterému budu přistávat, uvážu fendry. Jedno lano uvážu z příďového vazáku a druhé ze záďového vazáku. Lana protáhnu průvlaky vně zábradlí a přehodím je zpět přes zábradlí na palubu. Dva členové posádky se postaví na bok lodi poblíž vantů a vezmou si do ruky každý konec jednoho z lan. Jakmile se s lodí přiblížíme bokem těsně ke břehu a reverzem dobrzdíme loď, každý z nich vystoupí s lanem na břeh a uváží tak příďové a záďové lano na vazáky na břehu. Dotáhneme lana tak, aby osa lodi byla rovnoběžná s nábřežím a vyvázání doplníme o další dvě lana springů.

Odplouvání bokem od mola

• Stojíme bokem k molu, před námi i za námi jsou vyvázané třeba i další lodě, do boku nám fouká silný vítr, který loď tlačí silně k molu. Loď odtud prostě nikdo neodtlačí tak, aby se dostatečně přídí či zádí vyklonila z mezery a bylo možné odplout. I v případě, že před vámi nebude jiná loď, rozjetím lodě vpřed ji tak akorát budete dřít bokem o molo, ale neodplujete. Řešení je v použití springu. Na výběr máme, zda použijeme příďový nebo záďový spring. To, jaký zvolíme, záleží na konkrétních okolnostech - manévrovací prostor, síla a směr větru, případně i to, zda jsme na manévr sami či máme posádku.

a) Odplutí s použitím záďového springu

Pokud jsem na lodi sám, volím záďový spring, protože jej mohu pohodlně obsloužit při manévru od kormidla. Na boku, kterým se loď opírá o molo, máte fendry. Přidáte fendr až zcela na bok u zádi lodi. V tomto místě se bude loď opírat o molo. Hrana mezi bokem lodi a zrcadlem musí být chráněna. Založíte záďový spring tak, aby byl průběžný. To znamená, že vede z vazáku na zádi lodi kolem pacholete na břehu a zpět na vazák na zádi. Nemusí jít až na úroveň přídě, ale čím bude delší, tím se bude loď snadněji vychylovat do žádaného směru. Teď můžeme odvázat všechna lana a necháme jen záďový spring. Kormidlo dáte na střed a zařadíte zpátečku. Vlivem síly, která vzniká mezi místem tahu lodního šroubu a vazákem, se začne loď stáčet. Velikost stočení lodi ovlivníte jak otáčkami motoru, tak i stočením kormidelního listu směrem ke břehu. Příď se začne pomalu vzdalovat od mola a vy čekáte. Podle potřeby přidáte plyn či více vychýlíte kormidlo. V okamžiku, kdy je loď dostatečně stočená aby bylo bezpečné odplout, dáte neutrál, vytáhnete springové lano, zařadíte vpřed a odplouváte vpřed s kormidlem na střed.

b) Odplutí s použitím příďového springu

Při silném zadobočním větru vzhledem ke skutečnosti, že loď je při couvání proti větru snadněji ovladatelná, volím příďový spring. Nevýhoda tohoto způsobu nastává pouze v případě, kdy nemám posádku a nejsem proto schopen od kormidla zároveň pracovat s lanem předního springu. Naopak je tento manévr výhodnější v silném větru, který tlačí loď na molo a jakýkoli jiný pokus o odplutí je riskantní. Na boku, kterým se loď opírá o molo, máte fendry. Přidáte fendry až zcela na bok u přídě lodi. V tomto místě se bude loď opírat o molo. Hrana přídě lodi musí být chráněna. Založíte příďový spring tak, aby byl průběžný. To znamená, že vede z vazáku na přídi lodi kolem pacholete na břehu a zpět na vazák na příď. Nemusí jít až na úroveň zádě, ale čím bude delší, tím se bude loď snadněji vychylovat do žádaného směru. Teď můžeme odvázat všechna lana a necháme jen příďový spring. S kormidlem na střed zařadíme vpřed a počkáme na napnutí springu. Dále začneme kormidlem otáčet tak, jako bychom chtěli přídí najet na molo. Loď však proti pohybu vpřed drží spring a výsledkem bude, že příď se silně opře o fendry a záď se pomalu začne vzdalovat od mola. Záď tak vychyluje proud vody hnaný lodním šroubem přes kormidlo ke břehu. Za silného větru bude potřeba i hodně přidat otáčky motoru, aby síla vyvolaná proudem vody byla větší než síla větru, který tlačí loď ke břehu. V okamžiku, kdy je loď dostatečně stočená aby bylo bezpečné odplout, zařadíte zpětný chod, srovnáte kormidlo na střed, člen posádky uvolní a vytáhne springové lano. Loď elegantně couvá od mola a vy již kormidlujete dle potřeby.

Možné nesnáze

Kritický okamžik u popsaných manévrů může nastat, pokud by se v okamžiku vytažení zaseklo lano na pacholeti na břehu. V takovém případě radím okamžitě odvázat z lodi i druhý konec lano a lano hodit do vody. V žádném případě není bezpečné manévr přerušit, napnutí lano loď zastaví a ta se stane neovladatelnou. Pro lano se můžete následně bezpečně vrátit.

Stání kolmo k nábřeží Jde o nejrozšířenější způsob stání ve středomoří. Záď lodi je vyvázána dvěmi lany ke břehu, zatímco příď drží buď vlastní kotva daleko před přídí na dně nebo mooringové lano upevněné do dna před lodí.

Mooringové stání

Když zavzpomínám na své jachtařské začátky, silně ovlivněné chováním personálu v chorvatských marínách, byl jsem přesvědčen, že vyvázání na mooring spočívá v jeho co nejrychlejším zachycení hákem a rychlým uvázáním na příď při současném uvázání zádě na břeh při již vypnutém motoru. Dále si ukážeme, že je to vše úplně jinak a lze to provést v klidu, dokonce sólově bez posádky a moderních vymožeností, jako je bow thruster.

Co je stání na mooringu?

Je to způsob vyvazování lodě postavené k molu zádí nebo přídí za použití mooringového lana, které je jedním koncem pevně ukotveno k betonovému bloku na dně v dostatečné vzdálenosti od mola. Druhý konec mooringu je veden pod vodou (neplave) k molu, kde je uvázaný. Většinou tento konec přechází v tenší vodicí lano uvázané na břeh. Tenší vodicí lano snáze z vody vytáhnete háčkem a manipulace s ním jde lehčeji. Tento způsob vyvazování je rozšířen v západním středomoří a je to jeden z nejlepších způsobů, kdy se ve vlnách loď nedře svými fendry o břeh a lze takto k molu naskládat co nejvíce lodí.

Připlout zádí nebo přídí?

S lodí, která je dobře ovladatelná i při couvání (většina dnes pronajímaných jachet), raději zajíždím ke břehu zádí. Mám k tomu několik dobrých důvodů: lépe odhaduji vzdálenost mezi břehem a zádí lodě, protože od kormidla na záď dobře vidím, dále s uvázaným zadním návětrným lanem a s motorem mám loď dobře ovladatelnou, tím myslím, že pomocí motoru udržím loď v potřebné poloze, aniž by ji vítr snesl. Tím získám dostatek času na uvázání mooringu a také se ze zádě lépe vystupuje. Pro připlutí přídí musím mít vážný důvod, kterým například je malá hloubka u břehu, kdy hrozí najetí kormidlem na dno. V případě připlutí přídí musím počítat s tím, že přicházím o část manévrovatelnosti s lodí díky tomu, že proud vody od lodního šroubu neomývá kormidlo a příďové vazáky jsou blízko ose lodi a nenastává pákový efekt pověšení lodě do návětrného lana. To v praxi znamená, že loď neudržím motorem proti síle větru a na vyvázání zbývá málo času.

Vyvázání lodě zádí

V dostatečné vzdálenosti od břehu začnu couvat, aby loď chytila stopu a poslouchala kormidlo. Důležité je mít na paměti, odkud fouká vítr, protože ten, je-li z boku lodi, bude nejvíce vychylovat příď. Mohu-li si vybrat, raději proti větru couvám, protože setrvačnost přídě na konci oblouku působí proti síle větru a příď není tak rychle odtlačována po větru. V silnějším větru je nutné udržovat dostatečnou rychlost, aby loď poslouchala kormidlo. Při nízké rychlosti loď začne sklouzávat do strany a to může být začátek konce. Při couvání osobně doporučuji obejít kormidlo z druhé strany, abych byl čelem k zádi a kormidlují jako bych jel vpřed. Ve vhodnou chvíli zařadím dopředný chod a loď zastavím zádí těsně u břehu. V ten moment uvážu návětrné záďové lano a citlivě dám dopředný chod. Loď se opře do záďového lano a natočením kormidla udržím osu lodi kolmou ke břehu. Záďové lano mírně povolím, abych se vzdálil od břehu tak na 2 metry. Kormidlo zaaretuji ve své poloze a vylovím si háčkem vodicí lono mooringu. Ručkuji po lanu dopředu a zároveň dávám pozor, abych nedostal lano pod loď do blízkosti lodního šroubu. Vodicí lano tak jak se posunuji po boku lodi k přídi přehodím přes středový vazák na palubě, aby se nepletlo pod lodí. Silně natáhnu mooringové lano a uvážu na příď. Vrátím se na záď, zařadím zpětný chod a přiblížím se se zádí k molu. Nyní vystoupím s druhým záďovým lanem a uvážu jej na molo. Zpětný chod tak silně napnul mooringové lano, více než bych rukama dokázal a mám tak jistotu, že ani silný vítr přes příď nedotlačí loď zádí k molu. Manévr je nejtěžší, pokud kolem u mola nestojí další lodě. Vítr se opírá do celé plochy boku lodě a loď musím stabilizovat jenom na záďovém laně. Pokud zajíždím do mezery mezi loděmi nebo vedle lodi, kterou mám vedle závětrného boku, je celý manévr jednodušší o to, že mne vítr snese a opře o fendry na boku závětrné lodě.

Odplutí z mooringu, kde jsem zádí u břehu Manévr je opakem toho, jak jsem přistával. Je však dobré si uvědomit fyzikální zákony, zvláště při bočním větru, a vše před vyplutím pečlivě připravit. Obě záďová lana připravím průběžná k uvolnění z paluby. V případě silného bočního větru připravím i průběžné lano k návětrné sousední lodi, aby jím někdo z posádky přidržel příď, dokud loď nenabere dostatečnou rychlost. Jinak bude příď, jakmile se vysune před návětrnou loď, sfoukávána větrem. Nastartuji motor a zařadím přední chod. Uvolním závětrné zadní lano a loď kormidlem vyrovnám kolmo k molu. Loď je opřená do záďového lana a pokud je cesta k vyjetí volná, mohu uvolnit a odhodit mooring. Chvíli počkám, až mooring dostatečně klesne, aby se nepřipletl do lodního šroubu či nezahákl o kýl. Nyní uvolním poslední (návětrné) záďové lano a vyplouvám vpřed. Je-li použito lano z přídě k návětrné lodi, toto lano je postupně uvolňováno a v okamžiku, kdy loď drží stopu, je rychle vytaženo. Pokud je pro nedostatek místa před přídí nemožné nabrat dostatečnou rychlost pro zatočení proti větru, nechám loď přídí odpadnout po větru a uličkou mezi loděmi vycouvám.

Možné nesnáze

• Při zaplouvání do úzké mezery mezi lodě je nebezpečí, že se mé fendry zaháknou o fendry sousedních lodí. To může vést k zastavení lodě a ztrátě manévrovatelnosti nebo k utržení fendrů či zábradlí. Zde vlastní fendry nevyvěsím, nechám je ležet na palubě a pověřím někoho z posádky, aby měl v ruce připraven přenosný fendr. Fendry okolních lodí takto dobře poslouží a já se do nich mohu opřít.

• Pozor na nízkou rychlost, kdy loď začne snášet vítr.
• Vyvazovací místo posuďte sami, pokud se vám nezdá, řekněte to marinerovi a co si o tom myslíte. Nepodlehněte naléhání a nejezděte tam. Pokud vám nepřidělí jiné místo, jeďte raději jinam, třeba zakotvit.
• Sledujte, jak vám marinero podává mooring. Často mooring tahá šikmo pod lodí a v ten moment hrozí jeho namotání na lodní šroub. Pokud to podmínky dovolí, zařaďte neutrál a počkejte, až se mooring dostane vedle lodi. V případě, že to podmínky nedovolí, nechte ho mooring hodit do vody, vyjeďte a vraťte se až mooring srovná nebo najeďte trochu vedle.

Záď ke břehu s použitím vlastní kotvy

V některých částech Středomoří je tento způsob velmi rozšířený. Například v Řecku se u městských nábřeží a v mnoha marínách s mooringem nesetkáte a je potřeba použít vlastní kotvu. Technika přistání je obdobná jako při mooringovém stání zádí ke břehu s tím, že v průběhu couvání je potřebné vypouštět kotevní řetěz s kotvou.

• Prohlédněte si dobře místo, na které se chystáte zajet.
• S couváním začněte dostatečně daleko od břehu, aby loď chytila stopu.
• Spusťte kotvu co nejdále od břehu, ale tak, aby délka kotevního řetězu dovolila se s lodí ke břehu dostat.
• Odvíjejte rovnoměrně kotevní řetěz bez přerušení a jeďte co nejvíce rovně zádí ke břehu, dokud nebudete tak blízko, aby někdo z posádky mohl vystoupit na břeh s návětrným záďovým lanem a to uvázat k pacholeti na návětrné straně.
• S uvázaným návětrným záďovým lanem zařaďte dopředný chod, lano trochu popusťte, abyste se vzdálili od břehu na několik metrů a kormidlem stabilizujte polohu lodi kolmo ke břehu. Kotvu dotahujte kotevním vrátkem, dokud se kotva dobře nezachytí na dně. Následně zařaďte zpětný chod a kotvu dobře zaryjte do dna.
• Popusťte mírně kotevní řetěz a dokončete vyvázání zádě oběma lany ke břehu.

Možné nesnáze

• Špatný odhad vzdálenosti - kotvu vypustím příliš daleko od břehu a délka řetězu mi nedovolí doplout zádí k molu. Nebo naopak vypustím málo řetězu a kotva nedrží dostatečně na dně.

• Vítr zesílí tak, že kotva není schopna sílu větru na loď udržet. Loď se začne stáčet bokem ke břehu a hrozí poškození jejího boku u zádi o molo. Nezbývá než začít se přitahovat vrátkem ke kotvě za současného uvolnění záďových lan. Můžeme se pak pokusit přistát znovu s tím, že kotvu spustíme v místě více proti větru a pokusíme se kotvu lépe zarýt do dna. Pokud kotva nebude držet, bude bezpečnější přístav opustit a zakotvit na vhodném kotvišti.

Rada na závěr

Důležitá je vždy praxe, abyste si byli s manévrem jistí i v podmínkách silného větru, je potřeba manévr mít předem vyzkoušený. Proto doporučuji popsané postupy používat vždy i v případech, kdy by stačilo jen příď i záď odstrčit rukama. Jedině pravidelným používáním manévrů získáte potřebnou jistotu. Než začnete manévr, představte si všechny síly, které za daných podmínek na loď působí - síly od větru a síly způsobené proudem (pokud stojíte na řece nebo v místech, kde jsou nezanedbatelné proudy). Vyvazovací lana při odplouvání uvolňujte postupně, jedno po druhém, a sledujte chování lodi. Sám si před vlastním přistáním neznámé místo k přistání raději nejdříve prohlédnu. A pokud zjistím, že nemám vše správně připraveno (např. fendry jsou v nesprávné výšce) pro konkrétní přistání, ještě s lodí odpluji. Provedu korekce a teprve poté připlouvám na přistání.

Tomáš Kůdela

Je povoláním vývojář v oblasti elektroniky. Po absolvování workshopů osobního rozvoje, meditacích a nalezení cesty k sobě si splnil svůj sen a pořídil si plachetnici Delphia 40. Jeho přáním je postupně obeplout svět s lidmi, kteří chtějí něco ve svém životě změnit a zažít dobrodružnou plavbu. Tomáš získal nejvyšší kapitánské oprávnění „A“ velitele jachty oceánské plavby a také se stal jachtařským instruktorem a zkušebním komisařem MDČR. Reportáže z jeho cest naleznete na www.tomaskudela.cz