V minulém dílu série o slapových jevech jsme si vysvětlili základní mechanizmus jejich vzniku. Z dříve uvedeného nyní již snadno odvodíme následující obecné závěry vyplývající z našeho zjednodušeného modelu:
- příliv a odliv se opakují přibližně dvakrát denně. Se započtením oběhu Měsíce okolo Země se Země při otáčení okolo své osy dostane do stejného postavení vůči Měsíci po 24 hodinách a 50 minutách, takže teoretický interval mezi dvěma přílivy činí 12 hodin 25 minut;
- výška přílivu, resp. rozdíl hladin po sobě následujícího odlivu a přílivu závisí na vzájemném postavení Země, Měsíce a Slunce. Nejvyšší hodnoty dosahuje při novu či úplňku (“skočný příliv”, anglicky “spring tide”), kdy má gravitační působení Měsíce a Slunce stejný směr a jejich síly se tak sčítají. Nejnižší je naopak při první a třetí čtvrti Měsíce (“hluchý příliv”, anglicky “neap tide”), kdy jsou na sebe kolmé. Ve skutečnosti je ale cyklus příliv/odliv oproti měsíčním fázím na většině míst přibližně o dva dny zpožděný, což se vysvětluje působením setrvačnosti.
- Mimořádně výrazné změny hladiny nastávají za zvláštních astronomických okolností - například při skočném přílivu, který připadne přímo na nebo blízko jarní či podzimní rovnodennosti (anglicky “equnoctial spring tide”), kdy Slunce i Měsíc leží v zenitu přímo nad rovníkem. Vliv (i když malý) má i eliptický tvar dráhy Měsíce okolo Země, kdy největší gravitační působení nastane v době největšího přiblížení k Zemi (Měsíc v perigeu).
Realita je mnohem složitější
Pokud se nyní od zjednodušeného astronomického modelu přesuneme do reality, zjistíme, že situace vypadá místy dost odlišně. Povrch Země samozřejmě není tvořen pouze oceánem a už vůbec ne všude stejně hlubokým.
Kontinenty představují významné překážky pro volný pohyb vody. Přílivové vlny se tak nemohou rovnoměrně posunovat po celém povrchu planety a musí se nějak pohybovat uvnitř svého omezeného prostoru.
V blízkosti pobřeží je navíc potřeba počítat s vlivem jeho tvaru (např. trychtýřovité zálivy, úzké průlivy mezi ostrovy atd.), případně s vodou přitékající z velkých řek. Takové okolnosti způsobují významné odchylky od teoretického průběhu.
Zatímco modelu by odpovídala změna hladiny příliv-odliv o přibližně 0.5 metru, dochází v některých oblastech ke změnám až o 17 metrů, zatímco jinde jsou slapové pohyby prakticky nepozorovatelné. Totéž platí pro časové intervaly. Zatímco z modelu vyplývá interval přibližně 12.5 hodiny, najdeme místa, kde nastává příliv pouze jednou za 24 hodin a jiná, kde sice nastávají dvě maxima za den, ale výrazně se od sebe odlišují a průběh změny hladiny vypadá úplně jinak než teoretická sinusoida.
Příliv a odliv v jachtařské praxi
Pojďme se nyní podívat na praktické důsledky slapových jevů pro nás jachtaře. Důležité jsou pro nás hned ze dvou pohledů - samotné změny výšky hladiny (resp. hloubky) a proudů, které v jejich důsledku vznikají.
Čtení námořní mapy
Při mapování hloubek (a výšek) pracují kartografové a námořníci s termíny definovanými v obrázku níže.
Pojďme si je projít a vysvětlit jejich význam:
HAT - “Highest Astronomical Tide”, neboli nejvyšší astronomický příliv, je výška hladiny, která nastane v důsledku optimálního postavení nebeských těles vůči sobě (viz dříve). Je potřeba mít na paměti, že v realitě může hladina dosáhnout i vyšší úrovně a to především vlivem meteorologických jevů;
MHWS - “Mean High Water Spring”, neboli průměrná výška hladiny při skočném přílivu;
MHWN - “Mean High Water Neap”, neboli průměrná výška hladiny při hluchém přílivu;
MSL - “Mean Sea Level”, neboli průměrná či střední hladina moře;
MLWN - “Mean Low Water Neap”, neboli průměrná výška hladiny při hluchém odlivu;
MLWS - “Mean Low Water Spring”, neboli průměrná výška hladiny při skočném odlivu;
LAT - “Lowest Astronomical Tide”, neboli nejnižší astronomický odliv (opět pozor na případné meteorologické vlivy).
Při čtení námořní mapy je vždy zásadní si ověřit, ke které z těchto výše uvedených hladin se údaje v ní vyznačené (tedy hloubky moře, výšky majáků, podjezdové výšky mostů…) vztahují.
V oblastech s nevýznamným přílivem a odlivem (Balt, Středozemní moře…) se většinou vztahují ke střední výšce hladiny (MSL). Tam, kde jsou slapové jevy významné, používá se obvykle jako referenční hladina pro hloubky nejnižší astronomický odliv (LAT), pro výšky naopak průměrná výška hladiny při skočném přílivu (MHWS). Podívejte se na v mapě vyznačenou hloubku (“Charted depth”), výšku majáku (“Charted elevation”) nebo podjezdovou výšku mostu (“Charted vertical clearance”) zakreslené v obrázku.
Tento článek vznikl ve spolupráci se Seatime.cz. Pokud byste se chtěli dozvědět o přílivu a odlivu a o dalších věcech souvisejících s mořem a plachtami, podívejte se na nabídku našich přednášek a kurzů.
